Radek Hejtmánek

Malíř Radek Hejtmánek

Narodil se 10.5.1974 ve Strakonicích. Od dětství si rád kreslil a maloval. Prvních výstav a výstavek se účastnil již od mateřské školky. Byly to různé motivy a různé techniky na témata zadaná učitelkou.

 "Měl jsem velkou radost, jakou jen malý kluk může mít, když se mi z těchto výstav začala doma množit různá ocenění a diplomy. Tu od požárníků, tu z knižního klubu, tu od soudruhů z ROH, či LM."

Stejným způsobem to pokračovalo i na prvním stupni, kde byl navíc vybrán do LŠU.

 "A to byla pohroma. Vedení ateliéru mně nevyhovovalo. Vše se řídilo klasickou výukovou metodou, žádná podpora individualit. Asi to bylo tou dobou. Zkrátka to, že mě zde malování moc nebavilo, jsem dával najevo a pro své chování byl z další výuky vyloučen."

Teprve na druhém stupni si začal svůj talent více uvědomovat a při výběru zaměstnání volil mezi uměleckou průmyslovkou a strojírenským učilištěm.

 "A tak se ze mě, po zkušenostech z LŠU, pro můj dělnický původ a proto, že malování nikoho neuživí měl stát strojař"

Na učilišti se, zásluhou své vychovatelky, která měla na starost kulturní angažovanost jeho ústavu, mohl dále úspěšně účastnit výtvarných soutěží a postupně se zdokonalovat. Po maturitě se začal naplno věnovat i své další zálibě, hudbě. Studoval na pražské Taneční konzervatoři obor jazzová kytara pod vedením Luboše Andršta a mnoha dalších skvělých jazzmenů. Za zmínku stojí i jeho několikaleté učinkování na pražské jazzové scéně a úspěch na Guitar Festivalu 96.

 "Život muzikanta byl na mě však až příliš hektický, a tak jsem se pomalu vracel k malování"
 

Od roku 2006 je členem Volného sdružení umělců jižních Čech .

Moře, lodě v přístavech, mosty a tajemné uličky jsou hlavním námětem obrazů. Pracuje rychle a svižně. Ve svých dílech se snaží zachytit své vnitřní stavy, nálady a pocity. Lze z nich vycítit, že se jedná o klidného, vyrovnaného a citlivého autora, který má před sebou nové cíle.

Čerpáno z článku "O světě impresí, Benátkách a jazzu s Radkem Hejtmánkem" (Listy Strakonicka, 12.10.2002) a z knihy "Významní rodáci Strakonicka" Milana Hankovce (2005).